Vysílač (13.8.2007)
11. – 12. srpna se na Novém Hrozenkově uskutečnila AS akce pořádaná domácím týmem ANH. Na takovéto akci jsme nesměli chybět.
Z naší základny v Jarcové jsme vyjeli Škodovkou 120 ve složení: David Malúšek (řidič), Jindřich Kostelný, Tomáš Cibulec, Radek Petřek a Martin Vičan. Naše ,,bojové“ vozidlo bylo nacpané k prasknutí vybavením, maskovací síť jsme museli připevnit na sřechu, ale nakonec jsme se se vším potřebným materiálem vlezli a vyjeli směr Vsetín. Celou cestou nas provázela dobrá nálada a první zastávka byla na Vsetíně u LIDLu, kde jsme dokoupili poslední potřebné věci, pak následoval směr Nový Hrozenkov. Po příjezdu do Hrozenkova s velkou časovou rezervou jsme se odebrali na první briefink do hospody Na Vranči. Pivečko a klobásky udělaly jedině dobře, ve zbytce času jsme vyrobily granáty a hurá na sraz…
Po malém nedorozumění s názvy vlakových zastávek jsme se všichni účastníci akce sešli a upřesnili pravidla. Od teď začala ,,Operace Vysílač“. Podle mapy jsme se začali přesouvat k vybranému místu pro naši základnu pod vrcholem kopce Dolní Kyčera. Výstup to byl více než náročný prudkým kopcovitým terénem a všudypřítomná vlhkost nám to nějak neusnadňovala, navíc jsme cestou přes hustý porost, přes nějž jsme se museli dostat, potkali myslivce, který byl nejprve nasraný, že mu plašíme divočáky, ale po objasnění naší situace k nám byl vlídnější a poradil nám cestu k vrcholu…když jsme došli pod kopec Kyčera, byli jsme totálně mokří a unavení. Vybudovali jsme tábor a začali ulehávat, oheň jsme ale z důvodu možného prozrazení nemohli rozdělat.
Tábor byl založen, ale stále jsme neznali přesnou polohu nepřátel. Tu jsme museli zjistit, ovšem uplná tma s viditelností 20cm před sebe nám zkazila plány. Bylo naprostou šíleností vydat se na průzkum před svítáním. Jednak hrozilo , že se vyslaný průzkumný tým jednoduše ztratí ve zdejších bludných lesích. Pokud by se neztratil, hrozilo setkání s divočáky, které jsme odháněli od tábora celou noc. Jednoduše podmínky nám nedovolily vyrazit dříve než s prvními paprsky světla (k velkému hněvu obránců, kteří na nás čekali celou noc….sorry hoši, nešlo to jinak).
Kolem čtvrté ráno první průzkumný tým ve složení čet. Jindřich Kostelný, des.David Malúšek a svob. Radek Petřek započal bojovou přípravu a 4:25 vyrazil hledat nepřítele ve směru Dolní Kyčera – Humenec. Po asi hodině a půl intenzivního systematického průzkumu přepodkládané pozice nepřítele jsme začali přemýšlet o tom, zda jsme na správném kopci. Mapa i kompas souhlasily, z hřebene jsme také neslezli, nemohli jsme přece zabloudit…ale vysílač nikde nebyl a nepřítel také ne! Byla další možnost, pokračovat dál k níže položenému hřebenu kopce Humenec, který se mírně svažoval směrem k obci. To byla poslední možnost výskytu nepřítele a marně hlídaného vysílače. Protože jsme se nacházeli daleko od tábora a hrozilo napadení naší hlídky, vyžádali jsme si posily. Počkali jsme na podpůrný tým (svob. M. Vičan, svob. T. Cibulec a spolubojovník z týmu Air strikers) a vyrazili k poslední možné kótě. Naše očekávání se naplnily. Druhý tým nepozorovaně narazil na hlídku nepřátel, uvědomil nás vysílačkou, velitel se ujistil počtem a výzbrojí nepřátel dalekohledem a začal první střet. Oba dva naše týmy se vrhly na dvojčlennou hlídku jako smečka vlků na skupinku ovcí. Podle toho to taky vypadalo. Napúadení nevěděli, která bije, panicky řvali neustále ,,KONTAKT!“ a začali se krčit za stromy, během pár sekund boje byl prví zasažen třemi trasýrkami prvního týmu a druhý byl zahnán na ústup palbou druhého týmu. To už ale přibíhali další obránci na pomoc své hlídce. Zavelel jsem ústup, jelikož jsem si uvědomoval riziko bezprostředního obklíčení a následné velké ztráty mezi průzkumníky při zbytečné obraňe. Co jsme potřebovali zjistit, jsme zjistili a týmy začali ustupovat, ovšem David Malúšek se zdržel při ústupu při hledání zásobníku a byl zasažen. Po návratu jsme se okamžitě sbalili a přesunuli jsme se na vrchol kopce Humenec, přímo, jak jsme vrcholu říkali, k ,,červené kótě“. Ovšem obránci vysílače nechtěli ve svém revíru ,,škodnou“ a začali na nás hned po obsazení vrcholu podnikat protiútoky, aby nás z kopce vyhnali. My jsme ale naši ,,červenou kótu“ nedali, a po dlouhé přestřelce obránci zjistili, že tam opravdu zůstat chceme a raději šli posílit své pozice k vysílači.
Začala druhá fáze operace, dobývání vysílače. Před vysílačem byl asi 600m dlouhý úsek, střídavého hustého porostu a jehličnatého lesa. Připomínalo mi to boje za první světové války!
bojovalo se o každý metr lesa, ale postupě se nám dařilo zatlačovat obránce blíž a blíž k vysílači, ovšem za těžkých ztrát, kdy každý byl minimálně dvakrát na respawnu. Před vysílačem začala největší a nejdrsnější bitva. Obránci se drželi zuby nehty, útočníci vysílač chtěli za každou cenu dobýt. Když už se zdál útok marný, perfektním taktickým obchvatem za linie se nalomila obrana a útočníci začali postupovat téměř ze všech směrů. Zde už nepanoval boj družstva proti družstvu, ale boj jednotlivce proti jednotlivci. Nakonec za velkých ztrát na obou stranách se podařilo eliminovat obranu, získat potřebné dokumenty a ,,zničit“ vysílač třemi kopy do základové desky. Do konce hry zbývalo kolem 20 min. V táboře jsme vyvěsili českou vlajku a já jsem si neodpustil vystřelit na důkaz vítězství několik dlohých dávek do vzduchu.
Akce se přes všechny nesnáze a nedorozumění podařila a myslím si, že to byl velký přínos zkušeností pro všechny týmy.
P.S.: Jestli si někteří obránci i po přečtení tohoto článku stále myslí, že jsme tam někde celou noc chrápali, pak by si měli uvědomit, jak by se zachovali oni na našem místě….myslím že úplně stejně. Jinak děkuju všem zúčastněným týmům, že dojeli…
ÚTOK: OSVK, Airstrikers
OBRANA: ANH, ASTValmez (Delta)
velitel čet. Jindřich Kostelný